Hydrochlorothiazid na vysoký krevní tlak, sulfonylmočoviny pro léčbu diabetu 2. typu, statiny na srdeční choroby... tato léčiva skutečně fungují a zachraňují životy. Lidské tělo je však vyladěný, delikátní komplexní systém, zatímco tato léčiva bouracím kladivem.
Jaké vedlejší škody způsobujeme lidskému tělu léky?
Možná větší, než si myslíme. Hydrochlorothiazid, široce rozšířený lék na vysoký krevní tlak, zvyšuje hemoglobin A1C a zhoršuje glukózovou toleranci. Existují také spojitosti s inzulínovou rezistencí, která je spojena s diabetem, obezitou, kardiovaskulárními onemocněními a demencí. Hydrochlorothiazid zvyšuje LDL cholesterol a triglyceridy a snižuje HDL cholesterol, což je vzorec, o kterém je známo, že zvyšuje riziko kardiovaskulárních onemocnění. Riziko kardiovaskulárních onemocnění zvyšují rovněž sulfonylmočoviny. A statiny? U některých z nejčastěji předepisovaných léčiv ve Spojených státech bylo zjištěno, že vedou ke zhoršení glukózové tolerance a zvyšují riziko vzniku cukrovky. Ač není pochyb o tom, že kolektivní přínos těchto léčiv v současné době převažuje nad negativy, je s podivem, kolik léků, kterými se snažíme léčit chronická onemocnění, vlastně riziko vzniku chronických onemocnění zvyšují. To vše hovoří o složitosti biologie lidského těla a také hrubosti i těch nejpokročilejších léčiv.
Cílem akademické medicíny je výzkum, který nás zachrání. S tím, jak se blížíme uchopení prchavých elementárních příčin chorob, dokážeme vyvíjet stále přesněji cílená léčiva, či dokonce i skutečné léky. Avšak namísto získání léků, které by skutečně chronická onemocnění vyléčily, desítky let základního vědeckého výzkumu přinesly něco jiného – poznání, že lidské tělo je až ďábelsky složitý systém.
Čím hlouběji kopneme, tím vzdálenější se patofyziologie chronického onemocnění zdá. To, co je zřejmé, je, že chronické nemoci – vysoký krevní tlak, diabetes, kardiovaskulární onemocnění – jsou projevy nenormálního metabolismu, spíše než důsledky porouchaných součástek kdesi v našich buňkách.
Příčina leží ve způsobu života
Ukazuje se, že tradiční kultury po celém světě, od lovců a sběračů, přes pastevce po první zemědělce, vykazují jen malé známky chronických onemocnění. Není to proto, že by nežili dostatečně dlouho – nedávná analýza ukázala, že 78 let byla mezi lovci a sběrači běžná délka života, pomineme-li vysokou úmrtnost v dětství a raném mládí. Geny za to taky nemohou, jelikož mnozí z těchto skupin lidí jsou dokonce geneticky náchylnější ke chronickým onemocněním než moderní člověk. Důkazy nasvědčují tomu, že příčina leží ve způsobu života. Ačkoli tradiční kultury zahrnují nesmírně rozmanitou škálu životních stylů, jedno mají společné, a to absenci moderních nešvarů: zpracované potraviny, sedavý způsob života a pravděpodobně také chronické stresory.
Západní strava vede k nemocem
Strava se jeví jako hlavní hnací motor – globální osvojení západní stravy bohaté na zpracované potraviny způsobilo rozšíření chronických onemocnění po celém světě, přičemž výhledové studie se zdravými subjekty a diabetiky ukazují prstem na zásadní vliv potravin na zdraví. Tělesná aktivita, dlouho nabízená jako pouhý prostředek k likvidaci kalorií, se najednou ukazuje jako zdroj komplexních endokrinních a metabolických účinků na inzulinové signalizace, stresovou odezvu, spánek, duševní zdraví, a dokonce neuronální funkce mozku. Věda tedy říká, že prastarý způsob života byl, co se týče zdraví, ve větším souladu s naším metabolismem. Zdá se tedy, že naše těla skutečně nejsou s postupujícím věkem neodvratně odsouzena k chronickým onemocněním a že bychom spíše měli vinit prostředí, které tělu sami vytváříme.
Máme-li zastavit příliv chronických chorob, musíme změnit prvky v prostředí, které chronická onemocnění podporují.