Píše se rok 2007. Nemocnice v Městci Králové byla vyhlášena pacienty jako Nejlaskavější nemocnice roku. V anketě bylo celkem třiadvacet otázek a pacienti mimo jiné hodnotili, jak vidí kvalitu péče lékařů a sester nebo třeba kvalitu jídel. Celkem v soutěži hlasovalo více než sedmnáct tisíc pacientů. V této nemocnici jsem trávila 4 noci. A byly dost děsné!
Sobota
21:45 Po příjezdu do nemocnice s bolestmi vypadajícími na slepé střevo se mě ujala laskavá sestřička. Odebrala krev a moč a posadila mě do teplejší části, protože jsem měla zvýšenou teplotu a byla mi zima. Po půl hodince byly známy výsledky a byl volán pan primář.
22:45 Po šílené době čekání na primáře, který slíbil přijít hned, a šílených křečích a bolestech, konečně doktor dorazil. A pěkně ožralej. Zeptal se na pár otázek a sdělil sestře, ať píchne injekci a pošle mě domů. Ta se však ohradila, že se tady celou dobu svíjím v křečích a že by nebylo nejlepší mě posílat v tomhle stavu domů. Ani po injekci totiž bolesti nepřestaly.
23:00 Ležím na lůžku a dostávám kanylu a kapačky. Prý na utlumení bolesti. Mám pěkný andělský sexy obleček, kterému chybí půlka zavazování, takže to mám nasazené obráceně a spíš jako župan. Chci se omýt, ale není ručník. Naštěstí mi spolubydlící půjčuje. Na toaletě zjišťuji, že není papír, opět mě zachraňuje spolubydlící.
2:00 Stále mám kapačky, bolest nepolevuje. Po chvíli druhá lahev kapačky dojela a pokouším se s bolestmi usnout. Nejde to a tak skoro ani nespím. Teprve po vypnutí kapaček bolesti přestaly a já konečně usínám.
Neděle
5:55 Rozrazily se dveře, rozsvítilo světlo a paní uklízečka se jala vzít úklid hodně hlasitě. Koštětem narážela do všeho, co vydávalo hutné zvuky.
6:10 Opět se rozrazily s veškerou parádou dveře a sestra přinesla teploměr. Sdělila mi, že včerejší krev ukázala zvýšenou hladinu bílých krvinek a tak se bude nabírat další vzorek. Jednu ruku mám již píchnutou a zároveň v ní mám kanylu. Sestra obhlíží druhou a zjišťuje, že žíly nejsou nic moc i na tu nejslabší jehlu. Odebírá mi tedy krev ze zápěstí - prý to bude nepříjemné. Kupodivu zjišťuji, že tohle je daleko pro mě příjemnější, než klasický odběr. Bohužel vzápětí žíla praská a odběr ukončila.
8:00 Zase ostré rozražení dveří a následovala vizita. Primář se optal, co mě trápí (přitom šlo o stejného doktora, který mě večer přijímal, ale večer byl opilý). Po sdělení potíží přikázal, že budu bez jídla a čekám na ultrazvuk.
10:00 Dostávám lahev kapaček, bolesti stále trvají.
12:00 Jsem stále o hladu, ale v klidu, když ležím, nebývá bolest tak silná.
14:00 Sestra mi nabízí kapačky, odmítám.
16:00 Opět nabídka kapaček, opět odmítám. Hlad přešel, nejraději bych jela domů.
20:00 Po několika dotazech se dozvídám, že ultrazvuk bude až ve středu. Snad ráno dostanu něco malého k jídlu.
Pondělí
6:10 Uklízečka znovu dělá hluk, následuje měření teploty.
7:00 Snídaně – já nedostávám nic. Hlad je šílený.
8:00 Vizita, pan primář informuje, že půjdu na ultrazvuk, nesmím nic jíst ani pít.
8:30 Přijíždí kapačky. Po nich se bolest zhoršuje, žádám zastavení. Nakonec kapačky odstraněny.
10:30 Jedou mě na rentgen a ultrazvuk. Dozvídám se, že o víkendu akutní případy prostě musí čekat. Okamžitě vím, že tady zůstat nechci.
11:15 Paní primářka supluje vyšetření, doporučuje gynekologický ultrazvuk.
12:30 Primář sděluje, že musím podstoupit operaci. Přiznává podezření na nádor, který má být ohraničený. Žádám o přesun do Prahy.
15:00 Umírám hlady, spolubydlící mi nechala ovoce a jogurty. To mě zachránilo.
15:30 Žádám sestru o pití a lžičku, chci vyndat kanylu.
15:45 Svačinářka sbírá nádobí, já nedostala ani svačinu.
18:26 Bez jídla, nakonec mi kamarádská sestra ohřívá buchtičky se šodó. Prosím, aby na mě ráno nezapomněli se snídaní.
A jak to celé dopadlo?
V Praze mi podrobně vysvětlili, že jde o cystu velkou jako tenisák (6 cm průměr). Nabídli mi alternativní řešení – dovolenou, klid a čaj na pročištění jater. Za 2 týdny jsem na kontrole neměla nic. Problém vyřešen i bez operace!
Tohle byl přesně zlom, kdy jsem naše zdravotnictví vzdala definitivně a začala se zajímat o alternativní léčby. Od té doby se do rukou státního zdravotnictví již nesvěřuji.