Neexistuje privilegovaný minerál, všechny jsou potřeba. Bez sodíku a draslíku nefungují elektrické procesy na membránách buněk. Sodík je zároveň důležitý, aby udržel objem tekutin v těle. Chybí-li fosfor, selhávají organické procesy při získávání energie. Bez hořčíku nefunguje kolem tří set enzymů.
Ve skutečnosti žádný z minerálů není nepotřebný. Jejich potřebnost vychází z evoluce. Život vyšel z moře na souš. A část minerálního složení mořské vody si vzal s sebou ve formě tekutiny plazmy a tkáňového moku. Dodnes ho udržuje velmi přesně. Je v nás vlastně „kousek moře“, hodně soli, tedy sodík, draslík, chloridy, hořčík, fosfor…
Existuje jen několik málo cest, jak rovnováhu minerálů v těle upravit, ale mnoho situací, jak ji porušit. Nejčastější příčinou jsou choroby, které vedou k velkým ztrátám tekutin. Voda je vždycky vázaná na minerály. Kde je sůl, drží se voda.
Rozdíl mezi minerály přijímanými v potravě, nápojích, doplňcích stravy a lécích
Rozdíl je v tzv. biologické dostupnosti. Některé potraviny jsou velmi bohaté třeba na hořčík, ale nevstřebá se z nich do organismu, není biologicky dostupný. Záleží na tom, v jaké formě bude v potravině obsažený. V potravině, kde bude hodně tuku, se například hořčík mastnými kyselinami nevstřebá a odejde s potravou. Takže lidé, kteří jedí hodně ve fastfoodech, budou mít určitě nedostatek některých minerálů.Kdežto v minerálních vodách je to poměrně jednoduché složení. Víte, kolik je tam hořčíku a v jaké formě. Dá se poměrně přesně zjistit, že když bude ve formě síranu, tak se skoro nevstřebá, zato ve formě uhličitanu nebo chloridu se vstřebá ze sedmdesáti až osmdesáti procent.
U potravních doplňků je vstřebatelnost vysoká, ale člověk z nich nemůže získávat formou tablet veškeré potřebné složky výživy. Minimálně proto, že by těch tablet musel mít každý den aspoň půl kila. Výjimkou jsou produkty, které obsahují dezintegrovanou třeboňskou Chlorellu SP či doplňky v mikronizované formě vycházející z přírodních surovin, které na našem trhu najdete např. v produktech Queen Euniké.
Kdo si musí hlídat minerály?
Každý, kdo sportuje. Typicky také lidé, kteří celý den sedí v klimatizované místnosti u počítače a pak víkend co víkend vyrážejí na chalupu. Klimatizace znamená suchý vzduch, člověk ztratí hodně vody dýcháním a perspirací, vysušuje si dýchací cesty, začne pokašlávat. Dráždí ho to, sliznice vyschne, zdegeneruje a člověk pak už kašle pořád, i v dobrém prostředí. V pátek sedne do auta a zase si pustí klimatizaci. Na chalupě začne hned něco dělat. Nebo vezme horské kolo a pořádně se propotí… Je tam obrovský rozdíl ve stylu života, obrovské ztráty, tito lidé jsou ohroženi nedostatkem iontů, nejenom vody.Další skupina jsou hasiči, záchranáři, důlní záchranáři, horníci, hutníci, ale i lidé v potravinářství, v pekárnách… Všichni, kdo dělají fyzicky náročnou práci při vysokých teplotách. Pro ně je důležitý pravidelný příjem minerálů - ať už v podobě minerálních vod či biologicky aktivními doplňky stravy. Obavy z tvrdnutí cév z přemineralizace jsou zbytečné - jde o mýtus.
Velkou roli v potřebě minerálů hrál pokrok v kosmonautice, kde se musí přesně spočítat, kolik čeho mají kosmonauti žijící na ISS stanici dostat. Původně se předpokládalo, že kosmonaut dostane nějakou kostku, tabletku. Jenže by musela být kilová. Hmotnostně se to nedá zmenšit. Takže se ukázalo vhodnější udělat kvalitní výrobek podobající se přírodnímu produktu.
Současné potraviny (ovoce, zelenina) mají nižší obsah výživových látek než dříve
Nové kultivary musí být hlavně pěkné na pohled, lesklé, barevné, nečervavé. Musí rychle růst. Dříve byly ovoce a zelenina chuťově výraznější, možná menší a ne tak pohledné, ale byly mnohem obsažnější z hlediska minerálů. Vyšlechtěné odrůdy mají méně minerálů, ve vodě rozpustných vitamínů, kyseliny askorbové, zato více fruktózy, aby to lépe chutnalo. Například v Holandsku se stříkají jablka třicetkrát, ae používají se takové postřiky, které vydrží jenom den, dva. Než se ovoce sklízí, chemikálie se rozpadnou a nesmí zbýt ani v půdě ani na ovoci. Mnohem horší jsou podle odborníků látky používané teprve po sklizni, aby produkty vydržely dlouhý transport. Ty zůstávají na plodech i poté, co se dostanou až k zákazníkům. Jak se sofistikuje náš život, tak se na druhou stranu ohrožujeme různými látkami a procesy. Jak je zkomercionalizovaná výroba potravin, některé důležité složky v nich chybí. Příkladem je vláknina. Potravinářský průmysl ji šmahem odstraní, protože chutná jak piliny. Bez vlákniny je zácpa, čím je jen jeden krok k rakovině tlustého střeva a konečníku. Pak si jdete do lékárny koupit drahou vlákninu v sáčku. To je průběh civilizace.
Výživa je stále hodně podceňována. Hledí se zejména na to, aby pacient dostal farmakoterapii, u onkologických pacientů chemoterapii, ozáření, člověk s infekcí dostane antibiotika, léky na zlepšení oběhových funkcí, ale podceňuje se, že potřebuje energii. Když pacient není živený, tak přes všechnu farmakoterapii a rozvinuté fyzikální metody léčby prostě umře. Skupinou s nízkou kvalitou života jsou onkologičtí pacienti, kteří umírají hladem a žízní, s nízkou hladinou minerálů, s nedostatkem vody. Když mají lidé závažné onemocnění, je ohromně rozšířené tlumení bolesti, protože se na tom vydělávají velké peníze, je na tom komerční zájem farmabyznysu. U takto těžkých onemocnění však nejde jen o to, jak dlouho člověk ještě bude žít, ale v jaké kvalitě života. Jestli to nebude jenom permanentní utrpení. První utrpení je bolest. Druhé, když člověk umírá a dusí se, den ode dne, hodinu od hodiny. Pak je to žízeň, umřít žízní jako trosečník na moři. Nakonec člověk upadne do kómatu, ale než do něj upadne, to je obrovské utrpení. A umírání hlady, kdy nemocný je tak vyčerpaný, že mu jakýkoli pohyb dělá obrovské potíže.
