Pediatři nehlásí na SÚKL ani 10 % nežádoucích účinků po očkování. Jak je toto vůbec možné? Proč za to nejsou lékaři postihováni, když to úmyslné zamlčení v důsledku ovlivňuje celkové statistiky a hlavně vývoj vakcín, které tak dále ohrožují životy tisíců dětí. Spoustě utrpení a zbytečně zmrzačených dětí by se tímto dalo zabránit.
Pediatr je povinen neprodleně sdělovat hygienické stanici neobvyklé reakce po očkování a Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv (SUKL) též pouhá podezření na závažné nebo neočekávané nežádoucí účinky. V praxi je ovšem obrovská podhlášenost těchto nežádoucích účinků. Za nesplnění této povinnosti ovšem může SUKL lékaři uložit pokutu až do výše 100 000 Kč. Pokud rodiče zjistí, že lékař úmyslně nesplnil ohlašovací povinnost, mohou na to upozornit SUKL a dát jim podnět k zahájení správního řízení o udělení pokuty. Rodiče ovšem tyto nežádoucí účinky mohou oznámit sami, na webu ústavu jsou k tomu uvedeny instrukce, jak postupovat. Pediatři absolutně nejsou proškolení na to, jaké nežádoucí účinky se mohou vyskytnout, jaké projevy se musí považovat za nežádoucí účinek po očkování a hlavně to, že po výskytu jakékoliv kontraindikace se nesmí v očkování pokračovat. Nerespektují dokonce ani základní informace z příbalových letáků, že po jakýchkoliv projevech se nesmí dále očkovat. Jak se může tato situace vyřešit? Kdy a jak se budou lékaři proškolovat, když je to jedna z nejdůležitějších věcí, která má ochránit zdraví a životy našich dětí. Četli jsme o mnohých případech, kdy jen kvůli nevědomosti pediatra došlo k trvalému postižení dítěte, které už mělo evidentní projevy nežádoucích účinků z očkování, proto nemělo být dále očkované a jen z důvodu pochybení lékaře (jeho nevědomosti) došlo po dalších dávkách k trvalému poškození.
Bohužel rodiče nemohou změnit vzdělávací systém lékařů, který je navíc často ovlivňován sponzoringem farmaceutických firem, ale měli by si dobře zvolit lékaře, ke kterému mají důvěru. Ovšem i tak nemusí zcela nekriticky a bezhlavě na lékaře spoléhat, ale sami mohou zodpovědně posuzovat zájem svého dítěte tak, aby nepoškodili jeho zdraví. V případě, že dojde k problémům po očkování, mohou si rodiče sami shánět informace o dalším postupu a pročíst si příbalový leták a případně další navrhované očkování odložit, upravit nebo odmítnout. V případě poškození dítěte po očkování mohou rodiče požadovat finanční kompenzaci. K tomu je ovšem nutná pomoc advokáta zkušeného v medicínském právu, protože je potřeba napadnout jako protiústavní současný stav, kdy stát nepřebírá za nežádoucí účinky „povinného“ očkování žádnou odpovědnost.
Pediatři by měli studovat. Ptát se svých školitelů na vakcinologických dnech apod. Měli by věřit rodičům, když říkají, že dítě je jiné. Měli by to hlásit. A neutišitelný pláč je symptom nervového systému, o tom není pochyb a tedy kontraindikací dalšího očkování. Trvejte na tom.
📚 Studie, které podhlášenost potvrzují
Že je rozdíl mezi reálně zachycenými a nahlášenými reakcemi po očkování skutečný, dokládají odborné práce – včetně českých:
- Danova J., Kocourkova A., Celko A. M.: Active surveillance study of adverse events following immunisation of children in the Czech Republic. BMC Public Health, 2017 (3. lékařská fakulta UK, Praha) – aktivní sledování v českých ordinacích prokázalo vyšší výskyt reakcí, než kolik jich bylo nahlášeno do pasivního systému SÚKL. Číst studii (PMC)
- Disertační / výzkumný projekt UK: Nežádoucí reakce po aplikaci vakcín používaných v rámci očkování dětí v České republice – přímé srovnání aktivní (z ordinací pediatrů) a pasivní surveillance; výsledky prokázaly vyšší počet sesbíraných reakcí, než byl počet hlášených na SÚKL. Repozitář Univerzity Karlovy
- SÚKL (odpověď dle zák. č. 106/1999 Sb., 9. 11. 2024): sám úřad potvrzuje, že „podhlášenost nežádoucích účinků je celosvětovým problémem“ a že „reakcí, které nastaly, je zcela jistě více, než je nahlášeno“. Oficiální odpověď SÚKL
- SMIS – Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků: Zdravotníci mají povinnost hlásit podezření na nežádoucí účinky po vakcinaci – rozbor české legislativy (zák. č. 378/2007 Sb.) a praxe hlášení. Číst na SMIS
- Zahraniční srovnání (Polsko): Underreporting of Adverse Events Following COVID-19 Vaccination Among Healthcare Professionals in Poland. Tropical Medicine and Infectious Disease (MDPI), 2025 – potvrzuje podhlášenost přímo mezi zdravotníky. Číst studii (MDPI)
Často kladené otázky
Kdo má povinnost hlásit nežádoucí účinky po očkování?
Podle zákona o léčivech (č. 378/2007 Sb., § 93) mají lékaři, farmaceuti i ostatní zdravotničtí pracovníci zákonnou povinnost neprodleně hlásit SÚKL podezření na závažný nebo neočekávaný nežádoucí účinek. Pacient (rodič) takovou povinnost nemá, ale nežádoucí účinek nahlásit může.
Jak může rodič sám nahlásit nežádoucí účinek na SÚKL?
Nejjednodušší je vyplnit elektronický formulář na webu nezadouciucinky.sukl.cz. Uveďte informace o pacientovi (věk, pohlaví, onemocnění), název přípravku a číslo šarže, popis reakce a kontakt, aby mohl být ověřen ošetřující lékař.
Je neutišitelný pláč po očkování kontraindikací?
Neutišitelný pláč trvající nejméně 3 hodiny doprovázený křikem ve vysokých polohách je v přehledu SÚKL uveden mezi nežádoucími účinky, které podléhají hlášení. Jde o symptom nervového systému, a tedy o důvod k pozastavení dalšího očkování a k nahlášení.
Hrozí lékaři postih, když nežádoucí účinek nenahlásí?
Ano. Za nesplnění oznamovací povinnosti může SÚKL lékaři uložit pokutu až do výše 100 000 Kč. Rodiče mohou dát SÚKL podnět k zahájení správního řízení.
Tip: Pokud máte podezření na nežádoucí účinek po očkování svého dítěte, nahlaste jej na nezadouciucinky.sukl.cz. Každé hlášení pomáhá zpřesnit statistiky a chrání další děti.