Diuretika
Tyto léky snižují krevní tlak zvýšením močení tím, že blokují zpětné vstřebávání sodíku v ledvinách. Existuje mnoho různých typů diuretik s mírně odlišným profilem nežádoucích účinků a různými elektrolyty, které ovlivňují.
Co tyto léky skutečně dělají:
- způsobují širokou škálu příznaků vyplývajících z nerovnováhy elektrolytů, zejména sodíku a draslíku (např. nízká hladina sodíku je častou příčinou slabosti a hospitalizace, zatímco nízká hladina draslíku postihuje 8,2 % uživatelů – vyskytuje se o 973 % častěji než u osob, které léky neužívají).
- způsobují mnoho gastrointestinálních nežádoucích účinků spojených s dehydratací (v důsledku toho, že vás léky účinně odvodňují).
- mohou (v závislosti na třídě) někdy vyvolat přecitlivělost na sulfáty nebo alergii.
- způsobují mnoho celkových účinků spojených s nízkým krevním tlakem (např. závratě).
- některé z nich (tj. thiazidy) také zvyšují hladinu kyseliny močové, což může vysvětlovat, proč tyto léky zvyšují riziko vzniku cukrovky nebo proč výrazně zvyšují riziko vzniku dny.
Beta-blokátory
Tyto léky zpomalují srdce a snižují jeho sílu. Zjistilo se, že to pacientům se srdečním selháním velmi pomáhá, ale současně to má řadu běžných vedlejších účinků, jako je například zúžení periferních tepen. Pacienti obvykle betablokátory snášejí nejhůře a často uvádějí, že se jim zhoršila kvalita života (což lékaři bohužel často nepoznají).
Mezi jejich nejčastější nežádoucí účinky patří:
výkyvy nálad, nízký krevní tlak, studené dlaně nebo chodidla, deprese, sexuální dysfunkce, mdlo, extrémní únava, příliš pomalý srdeční tep, potíže se spánkem, závratě, nárůst váhy, dušnost
Blokátory kalciových kanálů
Snižují sílu srdeční kontrakce, rozšiřují tepny uvolněním jejich hladkého svalstva a poněkud zpomalují srdeční frekvenci. Hlavním problémem těchto léků je, že způsobují edém (otok) celého těla (postihuje 5,7-16,1 % uživatelů v závislosti na tom, zda se užívá nízká nebo vysoká dávka) a často způsobují závratě, točení hlavy nebo zácpu.
Tyto léky jsou často docela užitečné pro resetování abnormálního srdečního rytmu, ale mohou také způsobit další příznaky, jako je únava, bolesti hlavy, abnormální srdeční frekvence a dušnost.
Inhibitory ACE (a příbuzné léky)
Když ledviny nemají dostatek krve, uvolňují hormon, který v těle spustí kaskádu zvyšující krevní tlak. Inhibitory ACE zase tuto kaskádu blokují a většina lékařů v praxi považuje inhibitory ACE za tělu nejvíce prospěšné (např. jsou běžně předepisovány při cukrovce a srdečním selhání).
Nejčastějším nežádoucím účinkem spojeným s těmito léky je chronický suchý kašel (který se u pacientů často objevuje v průběhu času, jak se stávají na léky citlivými – odhady jeho četnosti se pohybují od 3,9 % do 35 % uživatelů – např. tento podrobný přehled určil, že je to 8,0 %).
K dalším častým nežádoucím účinkům patří bolesti hlavy, závratě a ztráta chuti (ačkoli s těmito léky byly spojeny i mnohé další nežádoucí účinky).
K závažnějším nežádoucím účinkům patří 26% zvýšení rizika akutního poškození ledvin (týká se 1,5 % uživatelů), 103% zvýšení rizika hyperkalémie (která může být poměrně nebezpečná a týká se 4,8 % uživatelů) a 19% zvýšení rizika rakoviny plic.
Lékům se lze vyhnout
Současné směrnice, podle kterých léčíme krevní tlak každého člověka, jsou chybné a je třeba je nahradit přístupy individualizovanými podle okolností každého pacienta (např. chronicky stresovaný dospělý člověk ve věku 20 let s krevním tlakem trvale vyšším než 160 potřebuje řešit svůj krevní tlak, zatímco 160 u staršího člověka často není problém).
Stejně tak způsoby snižování krevního tlaku jsou příliš standardizované na to, aby vyhovovaly potřebám každého jednotlivého pacienta. Léčba přirozených příčin vysokého krevního tlaku (např. chronické úzkosti, sedavého způsobu života, stagnace krve pocházející z narušeného fyziologického zeta potenciálu nebo chybějících mikroživin) by měla být na prvním místě před léky.