Fruktóza není jen „jiný cukr“ – je to palivo, které obchází hlavní metabolické brzdy. Když ho do jater přitéká víc, než stihnou zpracovat, přepínají se z výroby energie na továrnu na tuk. Proč může být jeden džus metabolickým šokem, zatímco celé jablko ne? A kde je hranice mezi ovocem a „alkoholem bez opojení“?
Fruktóza obchází hlavní regulační brzdy
Na rozdíl od glukózy není zpracování fruktózy v játrech téměř regulováno inzulinem ani zpětnovazebními mechanismy. Glukóza se po vstupu do buněk rozkládá krok za krokem a tělo má řadu pojistek, které brzdí její nadměrné zpracování. Fruktóza tyto pojistky obchází – při vyšším příjmu tak doslova „teče“ nekontrolovaně rovnou do jaterních metabolických drah, bez ohledu na to, zda to tělo v danou chvíli potřebuje.
Jaterní „továrna na tuk“: de novo lipogeneze
Právě proto, že fruktóza míří do jater prakticky bez omezení, spouští ve velkém míře proces zvaný jaterní de novo lipogeneze. Nadbytečné uhlíkové jednotky z fruktózy se v hepatocytech přeměňují na acetyl-CoA a z něj dál na mastné kyseliny a triglyceridy. Jinými slovy – z cukru, který sám o sobě neobsahuje žádný tuk, si tělo v játrech tuk přímo vyrábí.
Tuk v játrech i v krvi
Výsledkem zvýšené jaterní lipogeneze je nejen ukládání tuku přímo v játrech, ale i jeho uvolňování do krevního oběhu ve formě VLDL částic. To se projevuje vyššími hladinami triglyceridů, posunem LDL cholesterolu směrem k malým a hustým částicím (které jsou považovány za více aterogenní) a vyšší hladinou apoB – tedy celkově vyšším počtem částic, jež se mohou podílet na ukládání cholesterolu do cévní stěny.
Nad rámec kalorií: proč „kalorie není kalorie“
Dopad fruktózy na metabolismus jde podle dostupných poznatků nad rámec jejího pouhého energetického obsahu. Kromě tvorby tuku v játrech přispívá k jaterní inzulinové rezistenci, podílí se na rozvoji nealkoholického ztučnění jater (NAFLD), zvyšuje hladinu kyseliny močové a v kontextu celkového energetického nadbytku podporuje i ukládání viscerálního (útrobního) tuku. Deset týdnů pravidelného pití sladkých nápojů přitom stačilo k prokazatelnému nárůstu viscerálního tuku – jde tedy o poměrně rychlý proces.
Záleží na zdroji a dávce: ovoce vs. „alkohol bez opojení“
Zásadní rozdíl je mezi fruktózou z celého ovoce a fruktózou z nápojů či ultrazpracovaných potravin. Ovoce v celku obsahuje vlákninu, vodu a fytochemikálie, které zpomalují vstřebávání a zároveň přirozeně omezují množství, které člověk sní – jen málokdo sní pět jablek najednou, ale sklenici džusu z pěti jablek vypije snadno. Slazené nápoje, ovocné šťávy a smoothie dodávají fruktózu rychle, koncentrovaně a bez bariér, které by příjem přirozeně brzdily. Právě proto se někdy přirovnává nadměrná konzumace fruktózy z těchto zdrojů k „alkoholu bez opojení“ – zatěžuje játra podobným způsobem, jen bez okamžitě viditelných příznaků.
Zdroj a související téma klamavých tvrzení o „zdravých“ cukrech a sladidlech: PharmDr. Margit Slimáková, Cukr, který pomáhá zhubnout! margit.cz/klamava-reklama
