Přeskočit na hlavní obsah

Minerály v moči: proč nález neznamená, že je tělo nevyužilo

Objeví se vám v moči hořčík, vápník nebo jiný minerál a vy si říkáte, že vám doplněk stravy propadl bez užitku? Je to přesně naopak: nález v moči obvykle ukazuje, že se látka z trávicího traktu vstřebala. Podívejme se, jak tělo zachází s vodou a minerály a proč na elektrolytech tolik záleží.

Minerály v moči

 

Stručně: co si z článku odnést
  • Hydratace není jen doplnění vody, rozhoduje i přítomnost minerálů a elektrolytů.
  • Napít se „do zásoby“ nelze. Přebytečnou vodu ledviny vyloučí.
  • Sodík, draslík, hořčík i vápník mají v těle každý svou nezastupitelnou roli.
  • Křemík je často opomíjený stopový prvek, který se podílí na stavbě kostí a pojivových tkání.
  • Minerál v moči znamená, že proběhla absorpce ze střeva.

Voda a minerály: proč jedno bez druhého nestačí

Když se napijete, spustí se v těle řetězec dějů, do kterého jsou zapojena střeva, krev, hormony i ledviny. Voda sama o sobě organizmus hydratuje. Minerální látky v ní rozpuštěné ale ovlivňují, jak se tekutina rozdělí mezi jednotlivé prostory v těle a jak efektivně ji organizmus využije.

Podle biochemiků může proto voda s minerály hydrataci podpořit o něco lépe. Tohoto principu se hojně využívá ve sportu, kde je po pohybu a pocení potřeba rychle obnovit rovnováhu elektrolytů.

Proč se nelze napít do zásoby

Tělo dospělého člověka tvoří zhruba ze 60 % voda. Nachází se uvnitř buněk i mimo ně. Organizmus se snaží její množství držet stabilní. Stačí ztráta kolem 1–2 % a objeví se žízeň a uvolní se antidiuretický hormon, který ledvinám signalizuje, že mají s vodou šetřit.

Opačný scénář vypadá jinak. Pokud vypijete během krátké doby litr tekutin nebo více, tělo je neuloží jako zásobu, jak to dělá třeba s přebytkem cukrů. Ledviny dostanou pokyn přebytek vyloučit močí. Voda se z těla ztrácí průběžně celý den, a proto je třeba ji i průběžně doplňovat. Právě pravidelný příjem udržuje homeostázu, tedy stabilní vnitřní prostředí.

Elektrolyty: nabité částice, které řídí chod buněk

Hydratace není jen doplňování molekul H2O. Tělo musí současně hlídat objem mimobuněčné tekutiny, její osmolalitu (koncentraci rozpuštěných látek, která určuje, jak silně tekutina přitahuje vodu) a správný poměr vody uvnitř a vně buněk.

Minerály jsou ve vodě rozpuštěné převážně jako ionty, tedy elektricky nabité částice. Některé z nich fungují jako elektrolyty: sodík, draslík, hořčík, vápník a chloridy. Stabilní koncentrace iontů potřebují enzymy, nervové buňky, svalová vlákna i přenos živin přes buněčné membrány.

ElektrolytHlavní úloha v těle
SodíkHlavní kationt mimobuněčné tekutiny. Určuje její osmolalitu a objem. Jeho koncentrace je signálem pro mozkové receptory, které řídí žízeň a uvolňování antidiuretického hormonu.
DraslíkHlavní kationt uvnitř buněk. Udržuje objem buněk a jejich elektrický potenciál. Je nezbytný pro nervy, svaly a srdce a po zátěži pomáhá obnovit prostředí v buňce.
HořčíkPomocník více než 300 enzymatických reakcí. Podílí se na činnosti buněčné pumpy, která rozděluje sodík a draslík mezi nitro buňky a její okolí.
VápníkHydrataci výrazně neovlivňuje. Zajišťuje přenos buněčných signálů, svalový stah, přenos nervového vzruchu, srážení krve a regulaci enzymů.
AniontyZáporně nabité ionty, například hydrogenuhličitany, chloridy a sírany. Chloridy spolu se sodíkem přispívají k osmotickému tlaku.

Křemík: stopový prvek, na který se zapomíná

O vápníku a fosforu při péči o kosti slyšel každý. Křemík zůstává stranou, a přitom je součástí kostí, šlach, chrupavek, kůže, vlasů i nehtů. Výzkumy mu přisuzují důležitou roli v úvodní fázi tvorby kostní hmoty, tedy v základu, do kterého se vápník a fosfor následně ukládají. Epidemiologické studie spojují vyšší příjem biologicky dostupného křemíku s vyšší minerální hustotou kostí, zejména u mužů a žen před menopauzou.

Křemík najdeme například v ovesných vločkách, sušených datlích nebo rozinkách, jenže jeho vstřebatelnost z pevné stravy je nízká. V minerálních vodách se vyskytuje hlavně jako kyselina orthokřemičitá. Její biologická dostupnost může dosahovat až 50 %, což je výrazně víc než u většiny rostlinných zdrojů. Přírodní minerální vody proto patří k nejlépe dostupným zdrojům tohoto prvku.

Cesta vody a minerálů tělem krok za krokem

1. Vstřebání ve střevě

Minerály ve vodě jsou rozpuštěné a většinou existují jako volné ionty. Na rozdíl od potravy nejsou vázané ve sloučeninách, které by se musely nejdřív rozložit, a vstřebávají se proto snáz. Voda putuje ze žaludku do tenkého střeva, hlavního místa vstřebávání. Minerály přecházejí do krve specifickými kanály a transportéry, ale i pasivně. Každý minerál používá trochu jinou kombinaci těchto cest a tělo může míru vstřebání upravovat podle potřeby.

2. Přenos krví

Po průchodu střevní stěnou vstupují minerály do portálního oběhu a krev je rozváží tam, kde jsou potřeba. Směr jim udávají mimo jiné hormony.

3. Finální rozhodnutí ledvin

Ledviny denně přefiltrují asi 180 litrů primární moči s velkým množstvím minerálních iontů. Naprostá většina se vrací zpět do krve. Ledviny tak rozhodují, kolik minerálů tělo ponechá a kolik vyloučí. Z 180 litrů primární moči zbývá přibližně 1–2,5 litru moči definitivní.

Doplňky stravy a minerály v moči: co nález skutečně říká

Na obalu doplňku stravy je uvedeno množství účinné látky v tobolce. To ale neznamená, že se celé množství dostane do těla. Aby mohl organizmus minerál využít, musí se nejprve vstřebat přes střevní stěnu do vnitřního prostředí. To, co se nevstřebá, tam nikdy nevstoupí a odchází převážně stolicí.

Pokud se tedy určitý minerál objeví v moči, nejde o důkaz, že ho tělo nevyužilo. Je to spíš signál, že se látka ze střeva vstřebala a byla tělu k dispozici. Nález v moči ukazuje, že absorpce proběhla. Doplňky sravy, které jsou mikronizovány, jsou zárukou správného vstřebávání. Více o mikronizaci.






Nežádoucí účinky léčiv