Období nakažlivosti začíná v časných fázích virémie. Virémie dosahuje vrcholu v době objevení se prvních příznaků, během následujících 4 až 6 dní dochází k postupnému snižování koncentrací viru na nevýznamné hodnoty.
Klinický obraz odpovídá horečnatému onemocnění s neurologickými příznaky, v rozsahu od silných bolestí hlavy a svalů až po aseptický zánět mozkových blan nebo mozku (meningitida, encefalitida).
Většina infekcí virem západonilské horečky probíhá bezpříznakově.Většina klinických případů probíhá mírně s příznaky připomínajícími „chřipkovité“ onemocnění.
Přibližně 20 % případů se projevuje makulopapulózní vyrážkou a zvětšením lymfatických uzlin.Postižení centrálního nervového systému bývá u méně než 1 % klinicky manifestních nákaz.
Přibližně 1 člověk ze 150 nakažených osob může mít závažný až fatální průběh.
K přenosu na člověka dochází při pobodání komáry, především rodu Culex, Aedes, Anopheles a Culiseta. Dalším koncovým náhodným hostitelem jsou zejména koně. Přenos z člověka na člověka může nastat, a to prostřednictvím krve, tkání a transplacentárně (z matky na plod), výjimečně během porodu nebo kojení.
Předpokládá se, že imunita po překonání nákazy trvá celoživotně.
Máme důvod bát se komárů?
Mnohem nebezpečnější je navzdory mediální panice obyčejné klíště. Fatální průběh onemocnění je pozorován právě u pacientů s vícečetnými základními onemocněními a nemocných s potlačenou imunitou. Jakákoliv hysterie tedy rozhodně není na místě. Obzvlášť , když víme, že existuje přirozené řešení jakékoliv horečky, aniž by byla narušena imunita.