Tělo samo ví nejlépe, kdy se potřebuje léčit, kdy potřebuje zánět, kdy má zasáhnout imunitní systém a jak. Ideální postup nespočívá v tom, aby se působilo proti nemoci (lékem, který je určen proti bolesti, proti zánětu apod.), nýbrž v pomoci tělu, aby se s nemocí ono samo dovedlo vypořádat, a to prostředkem, který upraví vnitřní prostředí , posílí imunitu , dodá energii , zlepší adaptabilitu , zlikviduje přítomné volné radikály . Jestliže mnohé medicíny v minulosti využívaly principu samoléčivého procesu těla, moderní doba s rozvojem medicínských postupů se tomu vzdálila a využívá převážně postup potlačující, poněvadž vykazuje velký a rychlý efekt. Člověk, který má zdravotní problém (třeba cítí bolest, má zánět) sáhne raději po léku (pro ústup bolesti, pro odeznění zánětu); nemá čas, který by věnoval tělu, aby zapracovalo na samouzdravení, nemá čas doma ležet v posteli, není snadné přerušit práci, zdá se mu nemožné, aby přestal konat některé potřebné věci, i když ví, že mu škodí a...